Nahrávání ...
Archív Prosinec, 2008
První výlet v sezóně do Domažlic nezačal dobře, když to nejdříve vypadalo, že bude málo aut na přepravu, ale tento drobný organizační problém se nám podařilo brzo překonat a mohli jsme tak nastoupit proti týmu Rejnoci Nemanice. Šlo o souboj prvního týmu s druhým a tedy i souboj o čelo tabulky. Od úvodu bylo jasné, že to vůbec nebude jednoduché utkání, soupeř velmi dobře napadal a nedával nám příliš času na rozehrávku. Při jednom napadání se soupeři podařilo ukořistit míč a po střele přes obránce vsítit branku. Soupeř pořád nepříjemně atakoval, ale postupem času jsme si na tuto hru zvykli a opět se uchýlili k naší hře na brejky. V tomto zápase se i dařilo velkou část těchto brejků proměňovat a tak jsme skóre rychle otočili. V půli druhého poločasu svítilo na světelné tabuli skóre 1:7 a zápas jsme chtěli v klidu dohrát a šetřit síly na druhý zápas. Bohužel po našich chybách, kdy jsme hráli již s pěti fauly a i skvělých akcích soupeře se konečný stav ustálil na hodnotě 3:7, ale další tři body byly doma.
K druhému zápasu jsme po hodinové přestávce nastoupili proti Jamajka Domažlice a zápas to byl opačného ražení než minulý. Jestliže jsme proti Rejnokům měli málo času na rozehru tak proti Jamajce jsme měli času tolik, až jsme nevěděli, co si s ním počít. Jamajka bránila stryktně od vlastní poloviny a k napadání téměř nedocházelo. Bohužel asi tato naprostá změna soupeře způsobila, že jsme nevěli co hrát. A když to nešlo útočníkům tak je v tomto zápase plně zastoupili obránci. Prvního gólu v našem týmu se dočkal Honza Přibáň, kdy svou akci zakončil nekompromisně k tyči. Do konce prvního poločasu se každému z týmů podařilo vstřelit po jedné brance a tak po půlce zápasu byl stav 1:2. Po poločase se obraz hry nezměnil a pořád jsme pořádně nevěděli co hrát, neběhali jsme. Také to bylo dáno již velmi těžkým zápasem proti Rejnokům, který jsme měli v nohouch. Jamajce se bohužel podařilo při ojedinělé akci vyrovnat a moc času do konce zápasu již nebylo. Soupeř měl již dost akumulovaných faulů a tak jsme to zkusili touto cestou. Vencovi Kocovi se podařilo na sebe udělat pár faulů a tak po šestém faulu se kopal desetimetrový kop. Ten se podařilo zcela jednoznačně proměnit a už šlo jen o udžení jednobrankového vedení. Nedělali jsme si starosti s nějakou riskantní rozehrávkou a většina míčů končila rázným odkopem na opačnou část hrací plochy. Bohužel tato vlastnost naší hry se nám stala osudnou, při jednom takovém odkopu šli do balónu brankář Pepa Holub a Venca Koc a srazili se tak nešikovně nohama, že Pepík s bolestivou grimasou opustil prostor svých tří tyčí a přepustil své místo v brance na malou chvilku Oťasovi a ten po chvilce našemu brankáři Honzovi Fremundovi. Zápas se již povedlo dovést do vítězného konce, ale bohužel po zápase se ukázalo resp. v nemocnici, že bolavá noha není jen nakopnutá ale bohužel zlomená. Takže Pepík ještě v Domažlicích dostal sádru až nad koleno a jeho start ještě v této sezóně je velmi ohrožen. Takže 6 bodů z Domažlic dobrých, ale za velkou cenu.. Takže Pepčovi myslím celý tým přeje brzké uzdravení..